Po deštivém počasí na Milfordu, slibovala předpověd aspoň jeden pěkný den a tak jsme neváhali a z jižního pobřeží šlápli na plyn a s krátkou zastávkou doma v Queenstownu jsme vyrazili směr Mount Cook. Přespali jsme asi padesát kilometrů před Cookem a tak jsme další den mohli pozorovat Mt. Cook vystupující z mraků na cestě do střediska kde najdete hotel Hermitage, velmi hezky udělané informační středisko a alpskou školu Sira Hilaryho. Tomu je věnovaná i expozice v hotelu. Je vidět, že je to hojně turisticky navštěvované místo a na kratších trekách tu potkáte plno japonských a čínských turistů. My jsme taky nepodnikali žádný extrémní výstup a spokojili se s tříhodinovou procházkou k ledovcovému jezírku. Na levé straně údolí můžete sledovat celou řadu ledovců, oproti evropě zasahujícím do výšky jen tisíc metrů. Projdete se přes dva lanové mosty a dojdete udolím k ledovci, kde se vám na pravé straně ukazuje Aoraki tyčící se do výše 3754 metrů. Vypadá to že dobýt vrchol je tak snadné ale, pomníček zemřelým na začátku cesty vám připomene, že i tady se může stát cokoliv. Po té ještě jedeme do druhého údolí vyběhnout na místo ze kterého vidíte největší Tasmanův ledovec. Můžete se k němu podívat i na lodi a nebo se kouknout z letadla ale my jsme se šli raději vykoupat do jednoho z Blue Lake, které ovšem už nejsou modré ale zelené, vypadají jako kačák. Nesmíte se nechat ale odradit a poslední jezírko vám nabídne koupání s nečekaně příjemnou teplotou vody. Poté už jen jedeme do kempu, potkáváme tu jednoho čecha vracejícího se i s rodinou po patnácti letech domů a přejeme si aby i my jsme měli tak moc pozitivní pohled na naší zemi. Druhý den se už počasí kazí a tak navštěvujeme Hilaryho muzeum a míříme nazpátek do Queenstownu, jelikož Marcela s Lubošem další den odlítají do Wellingtonu. Na galerii se podívejte
tady.
Po deštivém počasí na Milfordu, slibovala předpověd aspoň jeden pěkný den a tak jsme neváhali a z jižního pobřeží šlápli na plyn a s krátkou zastávkou doma v Queenstownu jsme vyrazili směr Mount Cook. Přespali jsme asi padesát kilometrů před Cookem a tak jsme další den mohli pozorovat Mt. Cook vystupující z mraků na cestě do střediska kde najdete hotel Hermitage, velmi hezky udělané informační středisko a alpskou školu Sira Hilaryho. Tomu je věnovaná i expozice v hotelu. Je vidět, že je to hojně turisticky navštěvované místo a na kratších trekách tu potkáte plno japonských a čínských turistů. My jsme taky nepodnikali žádný extrémní výstup a spokojili se s tříhodinovou procházkou k ledovcovému jezírku. Na levé straně údolí můžete sledovat celou řadu ledovců, oproti evropě zasahujícím do výšky jen tisíc metrů. Projdete se přes dva lanové mosty a dojdete udolím k ledovci, kde se vám na pravé straně ukazuje Aoraki tyčící se do výše 3754 metrů. Vypadá to že dobýt vrchol je tak snadné ale, pomníček zemřelým na začátku cesty vám připomene, že i tady se může stát cokoliv. Po té ještě jedeme do druhého údolí vyběhnout na místo ze kterého vidíte největší Tasmanův ledovec. Můžete se k němu podívat i na lodi a nebo se kouknout z letadla ale my jsme se šli raději vykoupat do jednoho z Blue Lake, které ovšem už nejsou modré ale zelené, vypadají jako kačák. Nesmíte se nechat ale odradit a poslední jezírko vám nabídne koupání s nečekaně příjemnou teplotou vody. Poté už jen jedeme do kempu, potkáváme tu jednoho čecha vracejícího se i s rodinou po patnácti letech domů a přejeme si aby i my jsme měli tak moc pozitivní pohled na naší zemi. Druhý den se už počasí kazí a tak navštěvujeme Hilaryho muzeum a míříme nazpátek do Queenstownu, jelikož Marcela s Lubošem další den odlítají do Wellingtonu. Na galerii se podívejte tady.
3 komentáře:
Dost pěkný auto... Co ta nejvyšší hora, padne?
Nepadne. :)
Styďte se, ale odpouštím vám. Vypadáte určitě malebněji než ty cedulky obětí. I když Marťa působí na jedné fotce opravdu nesmlouvavě. S potěšením jsem kvitovala, že je tam moje fotka taky :-)
Okomentovat