Poslední dny v Thajsku

Už jsme doma týden, ale abych to naše cestování nějak uzavřel, napíšu vám co jsme dělali poslední dny v Thajsku. Marťa si moc přála šnorchlovat a tak se vydáváme na Ko Pangan. Ostrov proslavený Full Moon party, kterou my naštěstí míjíme, ale i přesto jsme si hluku užili až dost protože se ubytováváme v Hat Rin, bungalovu s překrásným výhledem na pláž, ale jak později zjišťujeme tak také s vynikající akustikou. A tak slyšíme hudbu s mega ohromných beden co mají místní kluby venku tak, jako by jsme měli bungalov přímo před dveřmi. Výsledkem je že se po dvě noci nevyspíme a třetí noc si platíme další ubytování mimo centrum dění. Ani nešnorchlujem a tak nám náladu spravuje jen výlet na potuněném skůtru po ostrově. Nacházíme na západním pobřeží nádhernou a klidnou pláž, kam se určitě vzdáme příště. Odjíždíme tedy směr Bangkok kde se potkáváme s Ráďou a procházíme hlavní chrámový komplex a jdeme se podívat i na obrovského zlatého ležícího budhu. Navštěvujeme taky proslavený sobotní market a v neděli večer se vydáváme na letiště vzhledem k tomu, že odlétáme v pondělí brzo ráno. Celé to proběhlo bez problémů, let klidný a tak už nám zbývá jen ve Vídni sednout na autobus do Brna a po menším nedorozumění v Brně, jedeme i busem do Prahy, kde na nás už čeká odvoz v podobě rodičů od Marťi. A je to po roce dorážíme zase do Liberce, plní zážitků a dojmů z cestování. Chudší, ale spokojení a to je hlavní.

Výhled z bungalovu na Hat Rin

Stánky s alkoholem podávaným v plastovém kyblíčku

tuning

V Bangkoku...

Nic kromě pár otázek o thajsku neproběhlo.

Tak tady by jste si nechtěli smočit ani palec u nohy.

Krabi, Railay

Pohled na Ton Sai
   

Když už sebou taháme v baťohu to lezení, nemohli jsme si nechat ujít příležitost a strávili jsme deset dní ve vyhlášené lezecké oblasti Railay. Po dlouhém cestování ze severu země, jsme rádi přivítali zůstat na jednom místě o něco déle. Celá oblast Railay je rozdělená na čtyři pláže, my se zabydlujeme na Ton Sai. Ve hlavní sezóně je to tu narvané lezcema z celého světa, ale v tuto dobu tu vládne příjemná a klidná atmosféra. Bydlíme v bungalovu za krásných 200 bahtů za den, jídlo tu je o něco dražší než jinde, což je dané jednak tím, že se do Railay dostanete jenom lodí a také tím, že jsou tu kromě lezců i ostatní turisté. Ty se ale většinou ubytují mezi východní a západní pláží, popřípadně v jednom z luxusních rezortů na nejhezčí pláži Phra Nang. Je to tu zase klasicky thajské, takže na jedné straně nablýskaný rezort na druhé straně bordel v zastrčených uličkách. Ale na to si prostě člověk musí v Thajsku zvyknout. Kromě koupání v moři, se tedy pokoušíme i o lezení. Většina cest je tu převislá takže kdo nemá pořídnou fyzičku, ten tu bude trošku bojovat i když se tu dají najít i technické cesty. Jeden den si dáváme Deep water Solo-ing, což už podle názvu spočívá v lezení bez lana na jednom z četných ostrůvků, ke kterému dojedete lodí a pokud vám už síly nestačí následném skoku do moře. A když vás lezení nebaví, můžete si jít třeba šnorchlovat. Celkově jsme si to tu moc užili a určitě se sem ještě vrátíme (raději mimo sezónu). Teď jsme znovu v Krabi (doporučujeme B&B hostel) a míříme na tři dny na Ko pha Ngan a pak už jen Bangkok a domů do Liberce :)

Deep water Solo

A kýč musí být..

Nejlepší lezec na závěr..

Chiang Rai, Golden Triangle a Bamboo trip.

Autobusové nádraží v Chiang Rai je zase daleko od centra, už nás to ani nepřekvapuje bereme tuk tuk a jdeme se ubytovat.Vybíráme co nejlevnější ubytování a tak pokoj nestojí za moc, ale co chceme tu spát jen jednu noc, tak to moc neřešíme. Co ale řešíme je náš trip k horským kmenům Akha a Lahu. Zkoušíme několik “cestovek” nabízejících několik variant, od jednodenních výletů až k několika denním pochodům po místních kopcích pokrytých bujnou vegetací.  My chceme absolovovat dvoudenní trip s jízdou na slonu a přespáním v horské vesnici. Jelikož rozhodování bylo těžké,  tak si na příští den plánujeme výlet na skůtru k hranicím s Barmou a Laosem a posouváme trip o den dále. Další den si tedy půjčujeme skůtra a vydáváme se na stokilometrový trip ke Golden triangle, navštěvujeme Opium muzeum. Chceme do Barmy (nyní Myammar) ale poplatek za výza platit nechceme a tak nakonec zůstáváme v jen v Thajsku. Cestou nazpátek nás nakonec dostihne období dešťů a tak parkujeme skůtra za vodní smrště a schováváme se na hodinu pod přístřešek spolu s dalšími lidmi.

Na dvoudenní trip u nás nakonec zvítězil vysmátý Tony z Tony Smile Travel s nabídkou tripu s místním průvodcem, ukázkou vaření na ohni s bambusem, dvou hodinovou jízdou na slonu a jízdou na člunu. První den tedy jedeme hodinu člunem proti proudu řeky Maekok, ke slonímu stanovišti a odtud na hřbetu slona dvě hodiny jízdy do další vesnice. Slona máme krásného a poslušného a tak mu dvakrát kupujeme banány které mu opravdu chutnají. Překvapuje nás co takový slon dokáže vyjít, ale hlavně s jakou ladností dokáže překračovat  obrovské kameny v korytu potoka a na jak úzké cestičky se dokáže vejít. Prostě zážitek. Nás poté čeká pochod do Akha vesnice, která vás přivítá mrtvým psem přivázaným k bráně, chránícím tak vesnici před zlými duchy. Muži a ženy tu žijí odděleně a jak spolu mají děti se nám nepodařilo zjistit. Po jídle (vynikajícím) pochodujeme dál do Lahu vesnice, která už nemá tak striktní pravidla a kde   spíme  přímo u Jaha (našeho Lahu průvodce). Je znát že je to už dost byznys, ale přesto si návštěvu ve vesnici užíváme i přes početnou bandu Italů ve vedlejším bambusovém domě. Lidé ve vesnici žijí dost jednoduchý život, ale vypadají spokojeně a tak vám na mysli vytanou myšlenky za čem se to vlastně v našem světě honíme. Jahu pracuje jako průvodce a také obdělává své rýžové políčko, zatím co jeho žena tká látky pro turisty. Jejich dcera si tu hraje na pavlači s brouky kterí Jaha našel cestou, včetně velké larvy na které si nakonec pochutnávám já. Nás zaujalo, že dům ve kterém Jahu žije trval postavit jen dva dny, ale dva roky trvalo nashromáždit všechen materiál. Konstrukce je dřevěná, střecha s bambusovými rošty je pokrytá suchými trsy trávy. Podlaha je taky z bambusu a přímo v domě je hliněné ohniště. Jelikož Thajská vláda měla program, že každá vesnice musí mít eletriku, každý dům tu má svůj solární panel a tak tu mají i televizi, kterou ale za našeho pobytu nepustili :) Starají se tu o nás výtečně, jídlo je vynikající a tak máme síly na druhý den kdy je naplánu pochod nazpátek. Jahu nám cestou nazpátek vyrábí z bambusu bambusovou zbraň střílející bobule, což nás na dlouhou chvíli zabavuje. Jelikož je období dešťů nepřekvapí déšť a tak naše vaření na bambusu se musí odložit a koupání ve vodopádu zrušit. Nakonec si pod přístřeškem děláme bambusový oběd, máme bambusové misky, s bambusovými hrníčky. Voda na čaj a nudle se vaří v bambusu na bambusovém ohni, prostě bambus je nejlepší! Po obědě pokračujeme přes kopce do cílové vesnice, odkud už jedeme autem nazpátek do Chiang Rai. Celý trip jsme si nádherně užili a tak můžeme Tonyho vřele doporučit. Tony nás potom ještě odváží na autobus, takže máme o starost méně a navečer nasedáme do autobusu směr Bangkok, odkud máme namířeno na jih do Krabi, vyhlášené destinace pro lezce z celého světa.

Práce na rýžovém poli.

Golden triangle. Vpravo Laos, vlevo Myammar a stojíme v Thajsku. Období dešťů? Super! Slon umí překvapit.

Typický bambusový dům.

Akha dítě.

Náš průvodce Jaha, mistr s bambusem a tuhle larvu jsem pak jedl já.

Nový Lahu vesničani.

Zapomeňte na porcelán. Bambusový set je nejlepší.

Ayuthaya a Chiang Mai

Hradby v Chiang Mai

Po dni stráveném v Bangkoku, odjíždíme vlakem do Ayuthaya, města plného prastarých chrámů a početného davu turistů. Už cesta vlakem je zážitek a občas nechápete to co vidíte kolem trati. Ubytováváme se v jednom z guesthouse a jdeme se projít. Jak záhy zjišťujeme, Ayuthaya je docela rozlehlá a tak se určitě vyplatí si půjčit kolo nebo motorku, jinak toho moc neuvidíte. Ale což, navštěvujeme jeden ze starých chrámů, skoro všude se tu platí vstup 50 bahtů. Večer jdeme na místní trh, dáváme si nějaké ty mňamky a další den si půjčujeme skůtra a objíždíme další chrámy. Mě to zrovna dvakrát nebaví, ale Marťa je nadšená a fotí a fotí :) Chceme jet přes noc autobusem do Chiang Mai, ale zjišťujeme, že autobusové nádraží je pro směr na sever daleko za cetrem města (kde se nalézá zastávka busů do Bangkoku) a tak se pokoušíme si koupit lístek na autobus v místním "informačním středisku", ceny které jsou sice i s odvozem jsou ale o 150 bahtů dražší a tak neváháme a jedeme raději na autobusák sami. Po chvilce hledání, jsme uspěšně koupili lístky na druhou třídu, paní na pokladně nám rezervuje místa úplně dopředu a vzhledem k tomu, že autobus je dvoupatrový, můžeme později krásně sledovat roztodivné manévry našeho řidiče. Vracíme se do centra vracíme motorku a vyvstává otázka jak se co nejlevněji dostat na nádraží, nakonec se nám daří ukecet Tuk Tuk za osmdesát, což rozhodně není špatná cena :) zvláště když všichni začínájí s cenou na 150, někdy i více. Čekání na autobus je relativně už příjemná věc, zvlástě když tu mají na záchodcích i sprchu. Autobus přijíždí se zpožděním, ale nám to nevadí stejně je příjezd do Chiang Mai velmi brzo ráno. Autobusové nádraží v Chiang mai je prozměnu zase docela daleko z centra a tak se tu na vás zase všichni tuk tukáři sesypou jak vosy na bonbóny. My si raději dáváme snídani a rozhodujem se co dál. Zkoušíme volat do něktyerých guesthousů, ale všichni mají plno a tak berem Tuktuk do města. Hned po chvíli nás zastavuje starý pán ať si jdeme prohlídnou jeho ubytování, smlouváme cenu, ale 150 za pěknější pokoj se nám podařilo usmlouvat jen díky tomu, že jsme odešli hledat jinam a po chvilce sezení venku starý pán přijíždí na kole a kývne nám na naší cenu :) Platíme tři noci, jelikož máme v plánu jít aspoň na dva dny lézt na Crazy Horse, místní vyhlášenou lezeckou oblast. Zjišťujeme si co a jak, procházíme město, navštěvujeme turistický Night market, kde si opravdu raději nic nekupujte, protože na sobotním nebo nedělním trhu toho najdete daleko více a za méně peněz.Další den si tedy půjčujeme lezeckého průvodce za 250 bahtů a skůtra a vydáváme se na dvacetikilometrovou cestu na Crazy Horse. Lezeme čtyři cesty a pak zmoženi nenadálou aktivitou po dlouhém nic nedělání, balíme a jedeme se podívat na nedalekou jeskyni, od které jsme neočekával nic výrazného. Platíme vstup a po krátkém výšlapu sestupujeme do obrovské jeskyně s dvěmi patry, krápníky a ležícím budhou. Po té ještě "tisíc" schodů na vrchol kopce a rychle dolů, kde jsme poprvé viděli opičky volně běhající po stromech. Musíme vrátit průvodce a tak jedeme nazpátek. Večer jdeme zase na trh a ráno zase směr Crazy horse. Lezení a večer nedělní trh obrovských rozměrů, táhnoucí se přes několik ulic. Kupujeme si tu pražené kobylky a červy, ale ne že by se nedali jíst, bohuženel chutnají všechny stejně a to jako krmení pro rybičky. Nemaje dalších sil, vzdáváme snahu celý trh projít a jedeme se ještě projet na skůtru kolem vodního kanálu a zbytků hradeb, které vedou kolem cetra Chiang Mai. A dnes chceme vyrazit směr Chiang Rai.

Ayathaya

Ok, lezení je taky zábava.

Jeskyně Mae o


Na cestě z Crazy Horse

Nedělní trh

Dáte si?

Thailand

Pokročili jsme na cestě domů o kousek blíž domovu a ještě si užijem měsíc v Thajsku. Předtím než nám zase začnou každodení starosti. Po jednom dni v Bangkoku odjíždíme na sever směr Chiang Mai a první naše zastávka bude Ayuthaya. Prostě taková turistická klasika :) Potom pojedeme zase na jih smčr Krabi a nakonec vše dovršíme zase Bangkokem, spolu s naší kamarádkou z NZ (ale je to Češka). Toť plán, uvidíme jak to vše dopadne.

Poslední týden, Sydney, koala, serf a tak....

Cape Byron, nejvýchodnější místo Austrálie

Po Carnavor Gorge pokračujeme dále na jih do Glass House Mountains. Jsou to nádherné skalní útvary a na většinu z nich se dá vyjít, popřípadně vyšplhat. Cesta na Mt Tibrogargan už je skoro lezení na což nás odkázali i v místním informačním středisku na otázku kde je v okolí rock climbing. Z internetu jsme už dopředu věděli že se tu lézt dá, ale bohužel naše bláhová myšlenka na nějakého papírového průvodce vzala záhy zasvé. Nakonec jsme se ale probojovali k adrese na web, kde jsou všechny cesty popsané, ale bohužel bez obrázků a tak se z hledání lezení stala bojovka a procházení místní buší.


Nakonec jsme našli velké houby a tak nasedáme do auta a jedeme směr Surfers Paradise (Gold Coast, jižně od Brisbane). Z ospalé vesničky se postupem času stalo ultradrahé letovisko a tak se tu jen procházíme večer po hlavní třídě.
Další den v podstatě proflákáme cestováním a koukáním na serfaře, ale hned další den dorážíme do Cof Harbor, kde jsme se vydali na velryby. Po doporučení od staršího australského páru se vydáváme na moře na malém katamaranu od společnosti Pacific Explorer. Tak akorát aby nás neobtěžovalo dalších 130 lidí jako u druhé společnosti, ale jen maximálně 23. Po hodině plavby to už vypadalo, že na velryby asi nenarazíme, ale štěstí se na nás usmálo a viděli jsme velryb hned několik. A to i přímo za zádí naší lodi, tak padesát metrů daleko. Je vlastně to taková hra na skovávanou, protože velryby se po chvilce ponoří a zmizí na dlouhých pět minut, takže vás nechají v očekávání kde se zase vynoří. Vše krásné, ale musí skončit a tak po další hodině a půl obracíme loď a vydáváme se na cestu nazpátek. Zážitek to ale byl parádní, pokud se někdy dostanete do Coff H. určitě neváhejte a jeďte taky.



Opouštíme Coff Harbour a po sedmistech kilometrech dále na jih na nás čekalo Sydney, náš nejjižnější bod kam jsme v Austrálii zavítali. Málem bych ale zapoměl.. Marťi sen vidět koalu v přírodě se vyplňuje a to když projíždíme křižovatku osvětlenou jednou lampou a pod lampou sedí na silnici malá koala. Otáčíme zastavujeme, ale koala se ani nehne. Za námi se objevují další auta bojím se o koalu ale i o nás a tak odjíždíme, ale znovu se otáčíme, koala pořád na stejním místě, ale naštěstí zastavují i ostatní lidi a nastává záchranná akce. Přes koalu hází jeden týpek svojí mikinu a odnáší jí na levý kraj silnice. Koale se ale nalevo nelíbí a překvapuje na zvíře, které tráví 20 hodin ze dne spánkem, díky pomalému metabolismu, sprintem přes silnici, málem pod kola rozjetého náklaďáku. Koala už je tak mimo že se pokouší vylézt na lampu a tak se ozývá do okolí jen zvuk drápů zarývajících se do kovu. Znovu musí přijít týpek s mikinou a koalu odnáší přímo do lesa, kde koala konečně nachází strom a vydrápe se na něj. Mise splněna.


Druhý den dorážíme do Manly, jedné se severních částí Sydney, kupujeme si denní jízdenky na ferry a busy a vydáváme se lodí směrem.... ano proslavené Opeře. Ferry terminál s ní přímo sousedí a po cestě z Manly proplouváme přímo kolem Opery. Počasí je zatažené a k večeru začíná pršet. Nemáme žádný plán a tak skáčeme na další ferry, která míří k Aquarium, cestou podplouváme další místní ikonu most Sydney Harbour bridge. Cestou nazpátek už za solidního deště zastavujeme na jedné z opuštěných zastávek přímo naproti mostu a opeře a děláme pro mě skoro první noční fotky. Na které se ostatně můžete podívat taky. Ještě jednou jdeme k opeře, všude spousta lidí. Od další procházky po městě nás odrazujeneustávající déšť a tak vypouštíme náš plán vydat se do národního parku Blue Mountains a odjíždíme ze Sydney na zpáteční cestu do Brisbane. Zbývají nám už jen tři dny na které máme pronajaté auto a tak chceme konečne zkusit jaké, že je to serfování.




Jeden den zase trávíme jen v autě a polykáme kilometry abychom se dostali do Byron Bay, nejvýchodnějšího místa Austrálie, kde trávíme dva dny pokusy o serfování a užíváme si sluníčka a válení na pláži i přes to, že je tu vlastně pořád zima. Kdo by si myslel, že serfování je hračka, je na omylu a jen chytnout vlnu není úplně nejsnažší. A potom se postavit na serf a jet to už si žádá trochu cviku. Ale co, mě osobně to bavilo i tak a rozhodně chápu proč je to v Autrálii sport No. 1 a proč tu každý kdo žije u moře má na střeše auta prkno. Jezdí tu opravdu každý, maminky, babičky, nabušení mladíci i pánové se všemi vlasy šedivými. Pokud bude příležitost určitě jdu do toho znovu.



Dnes jsme vrátili v Brisbane auto a tak máme o starost méně. Austrálie nás mile překvapila nádhernou přírodou a zvířenou. Už méně cenami všeho a tak ani nechci vědět na kolik nás tady ten měsíc vyšel. A to co jsme měli půjčené auto jsme spali v kempu jen jednou. Co je v austrálii tragické jsou informační střediska a většinou se v nich nic kloudného nedozvíte. Korunu tomu nasadilo ičko v Brisbane, kdy na otázku kde najít nějaké levné ubytování se nám dostalo odpovědi, že tady nic levného není....Nakonec jsme si sami našli backpacker za 69 AUD na noc (double room). Máme v Austrálii už jen tři dny do odletu do Thajska, což bude zase něco nového.

Central Highlands

Po té co jsme zhlédli ptakopyska v Eungela national parku a krátkou zastávku v Blackdown tableland, jsme se vydali do hlubin Austrálie (skoro :) do Carnarvon Gorge. Je to sice trošku zajížďka od pobřeží, ale určitě se tu vyplatí strávit alespoň celý den. My jsme přijeli odpoledne a tak jsme museli dát za vděk místnímu kempu (jinak jsme zatím na cestách spali někde zadarmo), ale bylo to moc příjemné se vysprchovat v teplé vodě a dobít všechny baterky. Samotná Gorge je nádherná zelená oáza v jinak vyprahlé krajině a to díky pískovcovému podloží které násává v období dešťů vodu a tak zde najdete potůček i po několika měsíčním suchu. Také tu najdete aboriginské malby, bohužel většinu aboriginců evropani pobyli nebo vyhnali, takže jak tu vlastně domorodci žili, zůstalo záhadou. Míříme znovu k pobřeží směr Brisbane. Původně jsme měli auto vracet pětadvacátého, ale nakonec jsme se rozhodli o pět dní půjčení prodloužit i přes to, že náš účet krvácí (Austrálie je fak drahá) a s vědomím, že se sem asi dlouho, nebo už nikdy nepodíváme, chceme dojet až do Sydney. Zkusíme lezení a snad konečně i ten serf i když tu už není tak krásně teplo jako v Cairns. Zdravíme všechny čtenáře a děkujeme za vtipné komentáře, převážně od mé mámy :)

Pohled z Blackdown tableland national park.

Přechod přes říčku v Carnarvon gorge.

Aboriginal art.

Jedna z odboček.

Ptakopysk

Viděli jsme naživo ptakopyska, je roztomilej jak můzete vidět sami. A je malý, jelikož dorůstají 50 cm nejvíce.