Na jihu.

Zdravíme z jižního ostrova z Christchurche. A jak jsme se sem dostali? Po odjezdu z Taupa, popojíždíme o kousek dál do malého městečka Turangi, kde bydlela Marťa před pěti lety a také tu chodila do školy. Takže jsme nemohli vynechat návštevu jedné z učitelek, která skoro plakala dojetím, že se tu Marťa zastavila. Dalším na řadě byl Niel Boothby, což je dobrý známý, který dělá trolly-dolly v novém supermarketu. Supermarket spolu s novým bazénem jsou největší a asi jediné novinky v Turaňi (jak toto město já pracovně nazývám). Pak přišel dlouho očekáváný a obávaný okamžik návštěvy rodiny kde Marťa bydlela a kde nás na jedné straně vřele přivítal Gary, náhradní novozélandský táta k nezaplacení na druhé straně psychicky labilní Jeani, náhradní máma, kterou by jste asi nechtěli. Den se chýlí ke konci a tak si hledáme místo na spaní, nakonec spíme na parkovišti pro karavany. Druhý den vzhledem k počasí přehodnocujeme plány a po návštěvě Nicol (učitelka na outdoor a hlavně kamarádka) pokračujeme do Wellingtonu, hlavního města NZ, kam dorážíme lehce před setměním. Poprvé na zélandu přespáváme v backpackru, nic moc turistickém hotelu za ne zrovna hezkých 84 NZD. Večer ještě jdeme na procházku po městě, hodně fouká a tak tu po ulicích lítají semtam nějaké ty igeliťáky, lidi chodí naklonění na jednu stranu a tak :). Druhý den nás čeká v poledne nalodění na trajekt do Pictonu. Dopoledne ještě doslova vlítáváme do Te Papa, muzea kde najdete hodně zajímavých expozic, je tu vstup zdarma a tak tu můžete strávit hodně času. Ten my ale teď nemáme a tak se tu určitě ještě někdy zastavíme. Hurá na trajekt, já většinu cesty která trvá tři a půl hodiny trávím na přídi, je tu hezký výhled a taky tu pěkně fouká. Z Pictonu do Christchurche přespáváme na půl cesty v autě u moře. A dnes vklidu dorážíme do Christchurche, využíváme volný internet v knihovně a chystáme se na poslední dva dny cestování do Queenstownu. Kde si budeme hledat ubytování a práci.

Wellington

Picton
Na jih!

Dodatky: Marťa už skoro není kropenatá, tj nemá už skoro vyrážku. Máme se dobře, počasí bylo kromě dvou dnů nádherné (pro Kostěje). Komentáře čteme a jsme za ně rádi, jen prosíme podepište se občas musíme luštit autora. Kdo nemá co dělat přijeďte za náma :) Zdar Ondra a Marťa

Opouštíme Taupo

Po příjezdu do Taupa, Marťa druhý den ráno dostává vyrážku po celém těle (pravděpodobně alergická reakce na cosi) a tak jsme tu setrvávali až do teď . Vyrážka trošku ustupuje ale čekat na úplné odeznění se nám nechce a tak zachvíli vyrazíme znovu na cestu. Bylo to tady krásné, děkujeme Davevovi a Robin za ubytování, super večeře. Včera jsme ještě zajeli do Craters of the Moon, což je místní malá vulkanická oblast, která se objevila až v roce 1958 po stavbě geotermální elektrárny Wairakei. Jak to tu vypadá se můžete podívat tady. Jinak celkově je okolí Taupa nádherné, asi hodinku a půl cesty si můžete jet zalyžovat na Mt Ruapehu (2797 m). Kde je teď ještě pořád 5 metrů sněhu. Bohužel permice za 80 NZD (x12 na naše) na den je pro nás docela dost a tak od plánu si jet zalyžovat upouštíme.

Skatepark in Taupo

Skatepark v Taupu (21 tis. obyvatel)

Na cestě do Taupa

V úterý ráno balíme svoje věci do auta, loučíme se s Liz a jejími dětmi a hurá na cestu směr jih. Po zélandě se řítíme po kvalitních silnicích. Asfalt tu je většinou hrubší, ale díru tu skoro nepotkáte (viděl jsem za těch 500 km co jsme najeli asi jednu). Mimo vesnice je tu stejně jako na dálnicích stovka, ve vesnicích padesátka a limity se tu dodržují. Co mě zaujalo, řidiči tu na normální silnici se zatáčkami vždy jedou ve svém pruhu, čárou prostě nepřejedou a tak se nemusíte bát, že vás někdo sejme v protisměru. Děláme si trošku zajíždku a navštěvujem Hot water beach, což jak název napovídá je pláž kde si dvě hodiny před přílivem a dvě hodiny po přílivu, lopatou vyhrabete díru do země a ze spodu vám vytéká horká voda dosahující teploty kolem 65 stupňu celsia. My lopatu nemáme a už je docela pozdě, takže příliv zaplavuje pláž, tak jsme si to moc neužili, ale třeba se ttu stavíme za rok cestou nazpátek. Večer dorážíme do Bay of Plenty, což je vyhlášená surfařská oblast, poprvé spíme v autě. Ráno se jdeme podívat po pláži, já vyběhávám na místní vyvřelý kopec. A pokračujeme do Rotoruy. Cestou se stavujeme v Humarana spring, což je nádherné, trošku zapomenuté místo, kde jdete asi patnáct minut kolem říčky až k místu kde vyvěrá z hloubky 15 metrů pramen. Podívat se jak to vypadá můžete tady. Po té pokračujeme přímo do Rotoruy, kde navštěvujeme místní vulkanický park, kde to bublá a smrdí sírou. Fotky tady. Z Rotoruy jedeme do Taupa a navštěvujeme tu jednu hostitelskou rodinu, nabízejí nám přespání a tak možnost spát v posteli a vysprchovat se, rádi přijímáme. Před Taupem ještě nachvíli stavíme u vyhlášeného vodopádu Huka falls a to je zatím vše. Dobrou noc, vám hezké odpoledne.

Bay of PlentyRotoruaHuka falls

Auckland

Tady pár fotek z letadla, linux všude, ta zelená mušle byla dezert, dala se jíst, ale jako jediný z Čechů jsem jí jedl já :)
Máme auto, ale ještě jsem ho nevyfotil, je to Subaru Legacy, rok 95, kombík v automatu, v zelené barvě. Vevnitř jak nový, najeto 194 tisíc, za cca 30 tis. Kč. Fotky budou příště. Něco o Aucklandu a rodině Liz taktéž, zatím jen pár fotek kolem Skytoweru, a holčičky Pippa, Holy a malý Ben u kamarádky Liz, kde bydlíme. Zítra už ale budeme směřovat na jižní ostrov. Fotky tady.

Směr Auckland

Pokračujeme v cestě dál, trošku neklidným letem do Austrálie, Brisbane. Letí se přes noc, tak většinu času spím na dvojsedačce, přeci jenom jsme utahaní z chození po Taipei. V Brisbane procházíme kontrolou a jelikož nejsme odbavení až na Nový Zéland, musíme si vyřídit letenky, což se ukazuje jako menší problém, jelikož nám slečna za přepážkou oznamuje, že nemají zaplacené letenky od naší společnosti (z Austrálie na Zéland letíme s Air New Zealand). Po půl hodině, se ale vše povedlo a tak jsme mohli plánovaným letem odletět na Zéland. Po přistání v Aucklandu, procházíme imigračním, přiznáváme, že máme pohorky a tak musíme na kontrolu a případnou desinfikaci. Ta ale neproběhla, jelikož po rozbalení našeho zavazadla slečna zkoukla čisté podrážky našich pohorek a poslala nás na poslední rentgenovou kontrolu, která byla v pořádku a tak už jen projít skleněnými dveřmi a jsme v v příletové hale. Tady na nás čeká Liz (kamarádka od Marťi) a u které teď budeme chvíli bydlet, než koupíme auto. Čistého času jsme v letadle strávili kolem 27 hodin, měli jsme čtyři starty a přistání, šest kontrol a cestovali v součtu tři a půl dne. Mě se hlavně líbili starty, je to super pocit, když „sešlápnou pedál“ a letadlo vyrazí po dráze a nabírá rychlost na odlepení se od země. Dneska jsme si zařídili bankovní konta a telefonní karty a zítra jdeme na trh z auty, podívat se co se dá sehnat.

Taiwan, Taipei

Vzhledem k změně našeho letu jsme mohli strávit krásný den a půl v Taipei. Na noc jsme byli ubytovaní v pěti hvězdičkovém hotelu se snídaní asi 40 minut vlakem od centra. Večer jsme se šli projít v okolí hotelu do jedné z rušných ulic, dali si místní knedlíčky a šli spokojeně spát. Dnes jsme vyrazili do Taipei, odmítli jsme nabízený výlet autobusem z letiště a vydali se do města na vlastní pěst. Z hotelu taxíkem na nádraží, pak vlakem na hlavní nádraží v Taipei a pak částečně pěšky, částečně metrem po městě. Navštívili Baoan temple a největší budovu na Taiwanu "101". Prolezli plno uliček a ulic a mohli tak trošku poznat místní život. Všude se tu jezdí na skůtrech, je jich tu fakt hodně, normální motorku skoro nepotkáte, ale viděl jsem tu prodejnu Ducati :) Samozřejmě žádná prosklená honosná prodejna, ale pěkně v zástavbě otevřená místnost na ulici o rozměrech tak 5x12 metrů :) a Tak je to skoro se vším, včetně zubaře (ten má teda i skleněnou výlohu :) Snad jen kolem 101 je více místa, jinak je to tu vše nahňácené. Všude klimatizace, protože když tu vylezete ven, tak je sice přijatelných třicet stupňů, ale je tu velká vlhkost, tak jste hned opocení. Eletrika natažená venkem, žádné odpatkové koše, popeláři vyhrávají jak u nás family frost a k nim se zbíhají lidé s odpadky, úlet. Jinak zvuky v metru při zavírání dveří, jsou branou do psychiatrické léčebny, nevím jak to můžou místní dávat každý den. Prostě je to trošku něco jiného než u nás ale dá se, vše bylo v pohodě a připadá mě, že u nás by takový chaos nikdy nefungoval, by jsme se sežrali. Jinak určitě se na Taiwan vyplatí zajet na delší dobu, protože tu mají i pěknou přírodu, kterou jsme vyděli bohužel jen na obrázcích na letišti a v metru. A taky to není z Čech taková dálka :) My teď míříme do Astrálie ale jen na přestup, takže přístě už z nového zélandu. Konec.

Galerie tady.