Triáda pondělní noci

Scéna první.

Blíží se ke vchodu do domu. Vidí starší ženu, která má ústech klíče a snaží se otevřít dveře. Je opilá. Otevírá jí první dveře, žena vbíhá do vchodu a čelem naráží do druhých zavřených dveří. Rána. Sjede na zem. Sklání se nad ní a ptá se jí jestli je v pořádku. Odpoví zastřené ano. Otevírá jí i ty druhé dveře a rozsvěcí světlo na chodbě. Ona je pořád je na zemi a snaží vstát. Podruhé se skloní a ptá se jestli nechce pomoci. Říká ne a zamumlá poděkování.

Scéna druhá.

Kráčí podél řeky, telefonuje. Má nasazenou kapuci. Spatřuje čtyři typy jdoucí proti němu. Tuší problémy. Nemá ale kam uhnout a vracet se nechce. Jde dál a doufá. Nekouká na ně. Dva projdou, když zaslechne, "dej mu bombu!", "dej mu bombu!" a "koukejte, dělá že telefonuje". Třetí typ se blíží, je to cikáScéna třetí.n. Přistupuje k němu. Rovnou mu dává hlavou do nosu. Začne mu téci krev. Snaží se ho odstrčit, typ ho chytá a řve na něj "co na mě šaháš", druhá hlavička, vykroutí se, sundává si brýle. Na ruce mu kape krev. Pořád v nich drží mobil i brýle. Smečce to stačí, dostal se z toho, ale nedá mu to a řve na ně "cikáni zasraní, čtyři na jednoho, to si dovolíte, zavolám policajty". Jeden z nich se rozbíhá k němu a on utíká do nejbližší hospody, vrazí dovnitř, bez brýlí vidí vše rozmazaně. Zavěšuje telefon. Lidi koukají. Cikán zůstává před dveřmi a barmanky se ptají co se děje. Cikán vchází dovnitř, otáčí se místní typ, cikán jen řve "za to že si mě donutil běžet, ti zabiju hřebíky do rakve". Opakuje to několikrát. Místní typ na něj řve ať táhne. Cikán se pakuje. On se jde umýt na záchod. Telefonuje, že je v pořádku. Omývá si krev z obličeje a rukou, vysvětluje typovi jak to bylo. Děkuje barmankám a vychází na ulici. Trošku se bojí, ale je klid. Nikde nikdo.

Scéna třetí.

Stojí na zastávce tramvaje. Vedle něj hučí nějaký pobuda do typa čekajícího na stejnou tramvaj. Zaslechne jen jak typ říká ne. Pobuda k němu přichází a ptá se jestli nemá drobné na cestu, že se musí dostat ráno domů. On se ho zeptá proč nemá na cestu. Pobuda odpovídá, že mu ukradli peníze ve vlaku cestou do města. Odpoví mu, že mu nevěří a že mu nic nedá. Poprvé se na něho pořádně podívá. Omšelý vzhled pobudy doplňuje alkoholický odér. Pobuda mu přeje ať se mu stane to samé a odchází.

Val di Sole, Itálie.

Od soboty do soboty jsem pobýval v Itálii, v prosluněném údolí nazvaném proto asi Val di Sole :) Bylo to moje první letošní lyžování a vzhledem k tomu jaká je letos zima tak i poslední :) Celá oblast leží asi padesát kilometrů od Trenta a letos se tu v létě pojede světový šampionát v XC, DH, 4X, a trialu. Hlavním centrem dění jsou střediska Marileva, Folgarida a Madonna di Campiglio, která jsou propojena lanovkami a dá se tedy přejíždět z jednoho kopce na druhý. Trošku stranou je tu menší středisko Peio, kde jsme bohužel vzhledem k povětrnostním podmínkám nebyli, nejezdila tu totiž lanovka. Všude tady potkáte strašnou spoustu Čechů a taky Poláků. Hlavní baštou, kde snad polovina aut měla českou SPZ, bylo ale Passo Tonale. Jinak je tu ale nádherně a lyžování je tu taky moc pěkné. V Madonně byl i hezký snowpark a hlavně výhledy tu stojí opravdu za to.

Krátce shrnuto:

Den první. Neděle. Folgarida. Mlha. Hnusně.


Den druhý. Pondělí. Marileva. Mlha. Sněží. Je hnusně.

Den třetí. Úterý. Madonna di Campiglio. 30 cm prašanu. Nádherně. Nejlepší ježdění.


Den čtvrtý. Středa. Folgarida. Krásně. Teplo. Odpoledne brečka.


Den pátý. Čtvrtek. Marileva. Krásně. Teplo. Odpoledne brečka.


Den šestý. Pátek. Tonale. Krásně. Kupa Čechů. Teplo.


Den sedmý. Sobota. Lago di Garda. Lezení. Koupání. Zmrzlina je nejvíc.

Práce

Abych mohl jezdit na kole, musím taky přes týden pracovat. Bohužel :( Jsem zaměstaný ve firmě co dělá počítačové sítě. Zabývá se jak fyzickým natažením drátů (to dělám já), přes dodávku aktivních prvků a návrh síťové topologie, až po dohled, jak to celé funguje. Jak taková moje práce vypadá si podívejte na obrázkách, tohle je už ta příjemnější část. A tou je zapojení všech kabelů do panelů v racku.

Kupa kabelůPracoviště :)
Zapojeno