Do Krupky vyjíždíme s libereckou bandou už v pátek. Dojíždíme někdy kolem dvanácté, necháváme auto nahoře a šup si prohlídnout trať. Kromě Tandlise, který doráží až večer a mě nikdo trať nezná a tak kluci docela koukají. Já jsem tu startoval před třema roky, ještě na pevňáku, tak porovnávám jak se mě změnil pohled na svět . Oproti povídačkám jak je trať náročná a plná šutrů, je realita ve srovnání třeba s ježděním na Lago di Garda, procházka růžovou zahradou, zlobí jenom dost anakond. Zatím je ale sucho, takže v pohodě. Po tom co jsme dorazili pěšky dolů, přemýšlíme jak nazpátek a po marném čekání na příhodný odvoz, zkoušíme historickou lanovku, což je opravdu zážitek a když paní startuje naší sedačku zatáhnutím za páku, zažíváme asi takový pocit jako když se startují závody šneků. Nicméně nahoru jsme se dostali a hurá na kola, vozíme se pěkně v transportéru z naší firmy a postupně se střídáme za volantem. Dáváme dost jízd, bouchám přední ráfek, dvakrát prorážím maxxisy bez boků a tak měním duše i pláště. Kolem šesté, celí unavení, koukáme kde dole zaparkujeme a postavíme náš přístřešek od tandlise. To se nám povedlo a zanedlouho začíná pěkná bouřka kterou využíváme k osobní hygieně což ostatní moc nechápou :) někde blízko uděří blesk a je to mrda veliká, tak toho necháváme a jdeme se osušit. Bouřka přechází, tandlis přichází. A čeká nás sobota. Vstávám, jdu třikrát na velkou do lesa mezi mlíko :) (dobře, vedle mlíka) a před polednem začínáme jezdit, trať je celá vlhká a tak to klouže. Díky sluníčku to ale schne, dáváme si oběd, koupačku v rybníce u Cínovce a odpolední ježdění na skoro suché trati. Mužíček odjíždí spinkat do postele k Martinovi Novákovi, maskuje to za nějaký koncert nějakého hudebního boxu. K večeru zase přichází bouřka, nadávám, bouřka přechází, přihlašujem se (já do elity, abych nemusel jet s chráničema). V noci prší, nadávám, mám mokrý spacák, ráno polojasno, tandlis se taky přihlašuje, mužíček přijíždí a učast v závodě vzdává. Dáváme poviný trenink, další jízdu už nestíháme a tak se vezeme na freeridu pod lanovkou, což je teprve to pořádné maso s kamenama. Dobrý, dobrý. První jízdu startuji někdy před jednou, lehám si na kamené zídce, jinak v pohodě, dojíždím a Vanik mě dává deset sekund, jedu si pro Marťu do Ústí, koukáme na dojezd Ondry a čekáme na Vanika, ten nikde, urval pedál i s kusem kliky (foto třeba na mtbs.cz). Pospíchám na druhou jízdu (tandlis už nejede, má příští víkend svadbu), jedu nahoru transportérem jak drak, rychle nasedám na kolo a jedu ke startu, kde už mám za pět minut startovat a....plno lidí. Závod byl zastaven po pádu jednoho z juniorů (přeji brzké uzdravení) Místo startu před půl pátou startuji někdy v pět a moje přecedvzetí, že už nespadnu zastavuje anakonda číhající po dropíku u pařezu. Škoda, trať totiž osychá a tak si dovoluji více a zlepšuji se v cíly o patnáct sekund. Hlavně jsem to přežil, kolo taky, vidlice fungovala (čemuž někteří jedinci se tomu dost divili :), takže docela spokojenost. Balíme a hurá po náročném víkendu domů. Další závod pojedu až na Božáku, neb odjíždím místo Karlovic, jezdit na týden do Francie, takže pa pá
