Marosana 2007

Foto z http://elbe.cz/dh/gallery

Po loňské vydařené akci v režii Michala Marošiho, jsem se na letošní Marosanu moc těšil. Po dlouhé době jsem taky osedlal svého staba s novou vidlicí RST R1 Pro se štelováním útlumu a komprese, v bílé barvě. Vzal jsem sebou také nikdy nepoužité spiky (hodili se) a vyrazil spolu s Mužíkem a Janou Trojanovou v pátek do Velké Úpy. Počasí nevypadalo zrovna nejlépe ale kromě pátečního odpoledne se nepotvrdili předpovědi o sněžení a na obloze bylo krásně vymeteno. Po přijezdu jsme skoukli mocný slopestyle park a pádili na sjezdovku. Trať se oproti loňsku moc nezměnila jen ve spodní části vedla trať přes kamennou zídku a klasický paleťák. Takže dobrý, zajezdili jsme si pořádně a po večeři jsme mazali do párty stanu kde už bylo plno lidí a absolovovali první koncert , na kterém pařil i Adam Vágner, což je věc skoro nevídáná. Jelikož jsme pořádní závodníci tak jsme šli brzo spát a v sobotu se probudili do už rozjetého tréningu ostatních lidí nemající možnost hoblovat trať v pátek. Na 4down se přihlásilo přes 160 jezdců což při 64 postupujících do vyřazovacích soubojů, znamenalo kvalitní konkurenci. Bohužel moje přání postoupit alespoň do třetí jízdy nevyšlo, hned v té úvodní po srážce s Kelim z dolekop jsem vypadl, to samé Mužík který nezvládl nástrahy tratě. Jana skončila při učasti třech slečen druhá, za což si odnesla plnou tašku cen (závidím :) Vítězem se stal Adam Vágner, druhý Kamil Tatarkovič, třetí Krab a čtvrtý Matěj Charvát, který doplatil na loktovačku s Krabem a zničil přehazovačku. Mezi kvaldou a závodem jsme se podívali na slopestyle, kde dominoval kdo jiný než Damjan Širišky a vybojoval zaslouženě první místo, druhý byl Klausik a třetí Žena. Při sobotní párty se ve stanu nedalo ani hnout a vzhledem k pořádné zimě na vás pořád kapala kondenzovaná voda. Klasicky po prvním koncertu jsem to znaven zapíchnul a těšil se na nedělní snídani a odjezd domů. Letošní Marosana opět stála za to a i přes malé zpoždění programu si to všichni užili a vzhledem k tomu jak vypadala letošní sezóna ve sjezdu to byla znova top akce roku. Kdo nebyl tak snad za rok znovu.

Poslední 3DH cup, Ještěd

Domácí závod za slunečného dne to jsem si nemohl nechat ujít. Po příjezdu k lanovce a menší technické pomoci se přihlašuji do závodu. Vyjíždím lanovkou nahoru s Kubajsem, dáváme klopenky a po traverzovce se dostáváme ke startu trati. Ta bohužel nestartuje ze shora a zcela vynechává klopenky v horní části. Ok, na první průjezd nejančím a zjišťuji že se celá trať motá po turistické cestě a tak na ní v podstatě nezbylo mnoho zajímavého. Což se mění po druhém příjezdu na start, kdy kvůli krátkému kabelu časomíry je start posunut ještě níže a z trati se stává ještě větší nuda, kde člověk nalezne pár výjezdů do břehu a dlouhé traverzy. Dost mě to znechucuje a tak vracím startovní číslo, kolo půjčuji kamarádovi a jdu domů. Na houby. Sbohem závody už nikdy více. I když nikdy neříkej nikdy. Co takhle letošní Marosana, hmm?

Poslední ČP ve Špindlu

Vzhledem k mé indisponované ručičce (malé tělo, malá ruka) jsem se byl na poslední letošní pohár ve sjezdu konaný ve Špindlerově mlýně jen podívat. Naše barvy tu hájil Vanik s Ondrou a tak to byla vlastně rodinná událost :) Špindl nás přivítal nádherným počasím poslední dobou nevídaným. Na trati se už vesele závodilo a tak jsme mazali na trať okouknout jak se/to kdo válí. Na trati vše při starém, jen byla prý o něco rozsekanější a tak rozhodně prověřila fyzičku všech jezdců. V elitní kategorii chybělo pár jmen absolovujících ve stejném termínu probíhající světový pohár v Mariboru. Kdo však nechyběl byl Adam Vágner který nezaváhal a vyhrál obě jízdy i celý pohár. V ženách pěkně (se) válela Káťa a zajela ve finále první místo. V juniorech zalétl nejlépe Kaštan, bohužel v první jízdě se mu povolila zadní osa jeho rbasa a tak celkově vyhrál další drak Kuba Šosvol. V mástrech potěšil třetím místem Fulda a potvrdil, že nepatří do starého železa :). Vanik zajíždí v hobíkách desáté místo, pěkně, ty. Bohužel Ondra si před našimi zraky láme klíční kost, ale dojíždí, je to tvrďák :) Holt kolík neuhnul. Maňas v pevňákách i přesto, že vozí RST :)zalétl třetí flek a tak ho na taiwanu určitě pochválí. Vyhlášení vítězů se mění ve frašku a to díky vydatné podpoře jistých profláknutých osob i když i bratři Čižinčtí se nezdají, prostě prdel. Co už prdel není je například fakt, že pískači si to už v půlce elitní kategorie vesele štrádovali dolů po sjezdovce. Organizace nic moc, ale co se divit, když to s podporou svazu vypadá tak jak to vypadá. Diváků podél tratě taky moc nebylo a nebýt některých profláknutých individuí tak by se ani moc nepovzbuzovalo. Atmosféra tedy nic moc a v podstatě celý letošní pohár se mě zdá za poslední roky nejhoším. Někteří už to balí a někteří to žerou pořád dál, otázkou je jak dlouho. Osobně jsem se rozhodl v další sezóně nedávat svazu ani korunu a na celý český pohár kašlu. Není to jen znechucení nad úrovní, přeci jenom mě to pořád ještě trošku baví, ale nedostává se mě času jezdit na kole tak jak bych si představoval. Pravděpodobně prodávám sjezďáka a chtěl bych osedlat nějaký lehčí freeride který mě doveze i na kopec. Tak uvidíme jak to dopadne. Všem co budou závodit dál, přeji ať se jim daří a moc se nerakví. Já si jdu užívat bezstarostné jízdy, pa.............

Klínovec ČP v DH? 2007

Na Klínovec jsem se vypravil s mojí přítelkyní Martinou a jejím bráchou Vanikem, osobního taxikáře nám dělal Kuldis se svým synem. Odjížděli jsme v pátek pozdě odpoledne a tak jsme dorazili tak akorát před setměním. Fleka nám dole u lanovky už držel Mužíček s Ondrou a tak jsme pokecali a šli spát. V sobotu hurá na lanovku, mám klasický problém kam s permicí, dávám do boty, co funguje jinde zde ne a tak pokaždé permice nefunguje a musí jí obsluha otírat. Trať se oproti loňsku změnila v horní části a a tak je co najíždět. Zjišťuji, že jeden den je na najetí opravdu málo a to hlavně spíše kvůli mé neschopnosti jezdit podle představ. Neděle dává zapravdu, hrotím i první jízdu a zajíždím 5:11, což je stejně jako Čárys který prý ani nešlape :) V druhé jízdě zlepšuji čas o čtyři sekundy, ale stejně spokojen být nemůů, kdyby aspoň padla hranice pěti minut. Od Vágnera nakládačka jak svině, takhle to nikam nedotáhnu :-D Vanik píchá, v druhé jizdě sestřeluje jezdce který se fláká předním a ničí řazení. Takže nic. Ondra se dostává na 5:11 ale za cenu ničení ráfků DT FR6.1 Mužíček na to kašle už od pátku aneb kdo chce lehkou vidlici míti, musí ji občas opraviti. Celkově docela pohoda hlavně díky počasí a kámošům. Kazili to některé věci, jako například lidi, kteří se prostě za každou cenu musí dostat dopředu a tak hledají každou skulinku kde by mohli jet po asfaltce, sanitku na trati když to pevňáci mastí dolů, ztracenou permici, kategorii Host a nezapočítání závodu do celkového hodnocení, pro experty vlastně jen projížďka. Děkuji Martince za podporu a fotky. A taky za to že to se mnou vydrží, hehe.

RST oil

Pokud chcete vidlici předělat na olejové mazání, což vřele doporučuji, udělejte to nejlépe hned po vybalení z krabice.


Co na to potřebujete:

Imbus č.4, segrovky, gola sadu (stranový klíč) č.20 a 22, křížový šroubovák, technický benzín, štetku na lahve. Kupu hadrů. Trpělivost. Injekční stříkačku, olej (já dávám olej do vidlic SAE30, ale je možno použít třeba i motorový olej) Tento návod, nebo jiný návod :)

Vidlici rozděláme následovně:

1. Povolíme šroubovákem šroubek jistící kolečko štelování útlumu.
Vyndáme kuličku a pružinku.

2. Povolíme šrouby na spodku nohou.

3. Sundáme vnější nohy.

4. Sundáme gumové dorazy.

5. Očistíme hadrem vše od vazelíny.

6. Vyndáme tlumící patronu pomocí goly č.22 a očistíme hadrem.

7. Vyndáme pružinu a trny pomocí goly č.20. Zase vše očistíme od vazelíny. I pružinu.

8. Sundáme segrovku a distanční podložku. Nemusím dodávat, že vše očistíme hadrem.

9. Vyčistíme vnitřní nohy uvnitř hadrem. Vnější nohy uvnitř pomocí hadru, technického benzínu a štetky zbavíme vazelíny. Pokud máme vše očištěno, oddechneme si neboť máme většinu špinavé práce za sebou.


Složíme jí takto:

10.Vrátíme na původní místo distanční podložku se segrovkou (levá noha).

11.Prostrčíme sponí trn podložkou a nasadíme dorazy. Spodní doraz ( jsem si strčil dolu k segrovce aby mě trn nezajížděl a hořejšek jsem dal zároveň s koncem trnu. Vnitřní nohy dáme korunkou dolů.

12.Z vnějších nohou si sundáme pružinky z prachovek a pro jistotu si je nasadíme na obě nohy. Naštve to pokud na to člověk zapomene :)

13.Nastává složitější operace a tou je nasezení spodních noh na vnitřní, chce to trošku šikovnosti hlavně dávejte pozor na to aby prachovky nebyly nějak zdeformované dovnitř. Pokud se vám to povede tak jemně tlačte spodní nohy ke korunce až trn s těsněním narazí zevnitř na spodek nohy. Asi se stane, že dirka v těsnění na šroub nebude přesně na dirce v noze a tak použijte třeba šroubovák a trn si posuňte na prostředek.

14.Zašroubujte šroubek, zde je důležité dobře (na krev) dotáhnout, což se někdy povede, ale spíše se vám stane že se bude trn protáčet, tak dotáhněte co to jde. Nezoufejte, dotáhnete ho až bude vidlice kompletní.


15.Nasaďte pružinky.


16.Vložte tlumící patronu a zašroubujte šroubek. Pokud jde utáhněte na krev.

17. Injekční stříkačkou vstříkněte 40 ml oleje do každé nohy. Jak vidíte tlumící patrona není ze zhora uzavřená. A u nohy s pružinou olej také dolů proteče. Nemusíte se bát :)

18.Zašroubujte horní zátku tlumící patrony a zlehka dotáhněte golou. Opravdu zlehka!

19. Vložte pružinu a horní trn a dotáhněte golou.

20. Nasaďte pružinku a kuličku a štelovací kolečko, zašroubujte šroubkem.

Tak a máte hotovo.

Pár upozornění, pokud se vám nepovede utáhnout spodní šroubečky nadoraz tak je zkuste utáhnout když je vidlice stlačená (nejlépe pokud vám jí někdo zatalačí. A občas si kontrolujte jestli nemáte šroubky povolené ať vám to nevyteče spodem. Pokud by olej utíkal nějak výrazněji kolem těsnění tak to zpočátku ignorujte. Mělo by to přestat. Pokud ne, je něco špatně. Také bych doporučil výměnu oleje a vyčištění vidlice aspoň jednou za dva měsíce. Myslím si, že rozebrání vidlice není tak složité a určitě se to vyplatí.

Po každé jízdě otírejte prachovky! To by jste měli dělat i když je to třeba Marzocchi.

Les 2 alpes aneb pohádka o tisíce a jedné klopence

Před čtrnácti dny jsem se vydal spolu s Alešem a Godhym do Francie. Cesta moc neubíhala, přeci jenom je to 1400 km, ale vše jednou končí a i my jsme se ocitli na konci cesty v les 2 alpes, kde na nás čekal už Čejkin a duo Martinů. Přijeli jsme do končícího Mondialu, což je bikový festival a tak nás tu čekala tuna lidí, co sem přijdou kouknout a hlavně si otestovat nová kola. Mondial naštestí končil den po příjezdu a tak jsme mohli dvě alpy ovládnout my :) A to jak na snb, protože je tu jeden z nejlepších letních parků v evropě na ledovci ve výšce 3400m, tak i na kole. Je tu vytvořeno podle oficiálního prospektu 28 DH tratí, no asi to trošku přehánějí, ale je jich dost na to aby si tu člověk v klidu zajezdil. Má to ovšem i své háčky a to je omezení provozu většiny sedaček na odpolední hodiny. Nejleší je dopoledne jezdit na ledovec, což mě, ale moc, vzhledem k mému letnímu softwaru, nebavilo a odpoledne jít na kolo. Přičemž jedna lanovka z údolí jezdí až do osmi večer. Vede tam jedna hodně pěkná cesta se spoustou klopenek, což je tamnější charakteristika. Klidně by se to mohlo jmenovat les 1001 curves :) Nahoře je ježdění vetšinou po kamenech s klesající nadmořskou výškou jsou cestičky hliněné. Za sucha se tu dost práší, takže okuláre sebou. Doporučuji také aspoň dva zadní pláště, hlavně boční špunty tu jdou do kytek a je jedno jestli máte měkkou směs nebo tvrdou, prostě to otrháte. Záleží ovšem i na vašem stylu :) Většina cest je tu bohužel dost jednoduchých a i když jsou někdy dost z kopce, postrádají nějaké ty dvojáčky na zablbnutí, ale to se má do příštího roku změnit, letos to prý udělali pro normální lidi. Co ale pro normální lidi neudělali je park u spodní stanice lanovky na ledovec. i vzhledem ke vzdálenosti se nám tu nechtělo moc zabíjet a tak jsme tu moc času nestrávili. Vše uvidíte z fotek, zatím jenom pár, později snadpřibude galerie.

Minigalerie

Ála

ČejkinGodhyJáMužík
NovákKočka