Okolo Cairns.

Po třech dnech strávených v Cairns, jsme si udělali ještě malý výlet na sever do deštných pralesů. První zastávkou byl Port Douglas, kde jsme se podívali do Wet tropic centra kde na jednom místě najdete hromadu různých ptáků, koaly, krokodýli a kupu klokanů a wallaby(malí klokani). S krokodýli jsme se nekamarádili, ale s klokany ano a na delší dobu to byli první klokani co jsme viděli (naživo a živé). Další zastávkou byl národní park Cape Tribulation s pár kratšími procházkami po deštném pralese a bažinách s mangrovníky. Což nám trošku připomělo sever Nového Zélandu. Náhorní plošina Atherton nám však ukázala tvář kterou si asi spíše vybavíte když vám někdo řekne slovo Austrálie. A to je ne zrovna přívětivá vysušená buš. Navštívili jsme Granite Gorge, kde se za ne zrovna malé peníze můžete projít po bouldrech, zaplavat si v řece bez krokodílů a pozorovat wallaby. Ale místo to bylo nádherné. Podíváme se i na veliké fíkovníky které narostly do nečekaných rozměrů. Vracíme se do Cairns, reklamujeme prasklou rozkládací židličku z auta :) a pomalu míříme směr Brisbane, kam to máme pouhých 1700 km. Po cestě dolů navštěvujeme několik parků s povětšinou nádherným koupáním a krásnými vodopády. Navštívili jsme i Wallaman waterfall, největší vodopád s jednorázovým přepadem v Austrálii (258m). Nejnádhernější místo na koupání u nás jednoznačně vyhrál Big Crystal Creek, s přírodními skluzavkamy a nádhernými tůněmi. Naše nadšení zchladila ztráta slunečních brýlí, které Marťa vyhrála v tombole v Queenstownu a které jak jsme včera zjistili stojí nehezkých 200 AUD. No co se dá dělat, že. Teď si užíváme trošku přímořského života v Airlie a navečer budeme pokračovat zase směr Brisbane.

Klokan nebo wallaby?

Granite Gorge

Cathedral Fig
Wallaman waterfall
Skluzavka, Big Crystal creek.

Austrálie

Zdravíme z Austrálie, z kontinentu plného překvapení. 1. Července ráno jsme odletěli z Nového Zélandu do Brisbane, ze kterého jsme měli koupené letenky do Cairns. Přilítáme do Brisbane, jsme docela unavení a hlavně máme tepelný šok :) protože tady je hned o patnáct stupňů více. Na celním musíme vyndat všechny věci protože pán kontrolor se musí ujistit, že náš stan je opravdu čistý, taktéž jako naše obuv a co že to vezeme za dřevěnou věc. Takže naše krásně zabalená zavazadla vzala za své a tak strkáme některé věci do náhradní tašky. (děkujeme Marcele) Ale vše dobré, jsme oficiálně v Austrálii. Zjištujeme co a jak protože máme asi pět hodin na přestup. Autobus z mezinárodního terminálu na domácí terminál stojí 5 AUD, ale pokud jedete nejdříve do místního nákupního střediska máte cestu tam a nazpátek zadarmo. Jedeme si tedy koupit něco k jídlu. Dvě hodiny před odletem našeho letadla Jetstar do Cairns, zjišťujeme že já mám přes deset kilo nadváhu (Marťa prošla jen tak tak), což je 100 AUD navíc, což samozřejmě platit nechceme. Paní za přepážkou se nás ptá jestli si to chceme nějak přebalit, souhlasíme a jdeme opodál rvát naše věci do příručních zavazadel. Vracíme se na přepážku Jet staru a naštěstí nás odbavuje mladá slečna trošku zmatená a i přesto že mám stále nadváhu šest kilo, odbavuje moje zavazadla. Jdeme rychle pryč, aby si to náhodou nerozmyslela. Tím jak jsme přendávali věci se nám do příručního zavazadla dostali nůžky o které záhy přicházíme na vstupní kontrole, jak tam tak přehrabujem věci tak si mě odchytává pán na kontrolu jestli náhodou nemám v zavazadle stopy po výbušninách. Nejsem terorista takže už bez dalších problémů odlétáme do Cairns. Už dopředu máme zamluvené ubytování v JJ's backpaker, přijíždějí si pro nás na letiště a tak se nemusíme moc starat. Další den si zamlouváme dvoudenní šnorchlování na korálových útesech a podvodní foťák. Spíme na luxusním katamaranu, v místnosti pro tři, spolu s jedním sympatickým američanem. Jídlo máme v ceně, takže se nemusíme starat a můžeme vesele šnorchlovat. Několikrát měníme místa, takže člověk pořád vidí něco nového, ale i kdyby zůstal na jednom místě, stejně se to neokouká. Pod hladinou je tu živo, kromě profláknutých ryb jako je Nemo, tu uvidíte spoustu dalších, různobarevných ryb, korálu, mušlí, hvězdic a když máte štěstí jako my uvidíte i žraloka, mořskou želvu, nebo rejnoka. Můžete se i potápět, buď s instruktorem nebo pokud máte licenci tak sami, ale samozřejmě to něco stojí a tak si necháváme zajít chuť. Ale i to šnorchlování nás uchvacuje a tak jsme ve vodě skoro pořád. Samozřejmě jsme se trošku spálili a i druhý den na pevnině se s námi stále vše houpe. Už máme pujčené auto na příštích 21 dní, takže vyrážíme cestovat. Zatím...pa Ondra a Marťa (klokani nás čekají). Jo a koupil jsem si bumerang, tak se s ním musím ještě naučit :)

Northland

Od našeho výletu v Tongariro uplynul už nějaký ten pátek a vzhledem k tomu že příští týden odlétáme z Nového Zélandu, bude tohle asi poslední příspěvek z této vzdálené země. A jak jsme strávili naše poslední dny? Vzhledem k zimní sezóně jsme se obávali prodeje našeho vanu a tak jsme s třítýdenním předstihem dorazili do Aucklandu a hned druhý den se vydali na nedělní trh s auty, kde jsme na začátku koupili Legacy. Už po příjezdu bylo vidět, že jsme se obávali právem, protože tu stálo asi tak dvacet vanů a počet kupujících se omezil na číslo dva. Nečekaně jsme ale uspěli u mladího australského páru a po tvrdém smlouvání auto prodali za původní cenu. Jedna starost nám tedy odpadla, ale pořád jsme měli do odjezdu daleko. Původně jsme si chtěli půjčit van, ale od známých přišla nabídka na zapůjčení Mitsubishi Pajero a tak jsme neváhali a vydali se na cestu po Northlandu (severní část země nad Aucklandem). Tady byl domov obrovských stromů Kauri a také první osada na Zélandu. Z lesů toho tady moc nezbylo a Russell, první osada už také není to co bývala. Holt časy se mění. Naštěstí tu pořád v několika parcích zbyl původní porost a tak můžete na vlastní oči spatřit Kauri stromy, staré až 2000 let, ohromných rozměrů a se samostaným světem v jejich rozlehlých korunách. Můžete tu i spatřit ptáky Kiwi, které se tu i přes nepříznivé vlivy snaží za každou cenu zachránit. My jsme jen slyšeli jejich pronikavý hlas a spatřili je tedy jen v umělém prostředí v Rotorue. Cestou na Cape Reinga (nejsevernější bod severního ostrova) jsme projeli východní pobřeží, kde se nachází přímořská letoviska využívaná hlavně obyvateli Aucklandu, projeli se po nádherné písečné pláži "90 mile beach" a trošku využili schopností našeho terénního vozu. Zkoukli písečné duny, samotnou Cape Reinga která je posvátným uzemím pro Maory (je zde vstup do Maorského podsvětí). Zažili chvíle napětí při poruše alternátoru (vše dobře dopadlo). Podnikli krátké vycházky k největšímu , nejširšímu, nejstaršímu a několika dalším Kauri stromům. Projeli západní pobřeží a teď už jsme zase nedaleko Aucklandu a do odletu už máme jen pět dní. Čeká nás měsíční výlet po Austrálii (východní pobřeží) a Thaijsku a pak už jen radosti a starosti u nás doma v Čechách.

My :)

Nejsevernější bod (Cape Reinga).

Troška pohybu.

Písečné duny.

Konečně nějaká akce pro auckladské Pajero.

Modelka.

Devadesáti kilometrová Ninety Mile Beach.

První osada na Zélandě (Russell)

Hobitín? Ne, veřejné toalety.

Tongariro

Po tom co jsme skončili práci v Motuece jsme navštívili kamarády v Bleinhaimu, poslali některé věci plus kolo domů a skrze neklidné moře jsme se dopravili do Welllingtonu. Zařídili jsme si víza pro Thajsko a pokračovali do Turangi a Taupa, kde jsme navštívili zase kamarády a hostovskou rodinu Marťi. Jelikož bylo hnusně rozhodli jsme se počkat v Turangi aby jsme si vyšlápli alespoň kus Tongariro krosingu a vyplatilo se. Vzhledem k tomu, že vršek byl pokrytý ledem a my jsme si nepůjčovali mačky ani cepín tak jsme bohužel neviděli vše, ale i to co jsme viděli byla nádhera.

Hotovo!

Golden kiwi.

Hotovo! Vydrželi jsme až do konce sezóny a našima rukama jsme nasbírali dohromady kolem 674 tisíc zelených kiwi. K tomu ještě něco málo zlatých kiwi a můžete nám věřit, že to rozhodně nebylo snadné. Ale přežili jsme a tak si teď budeme zase trošku užívat. Kiwi sezóna trvá kolem jednoho měsíce, my jsme sbírali ve skupině po čtyřech lidech. Každá skupina měla k dispozici dva traktory s valníkem na kterém byli dva velké biny, používané většinou na hrušky. S traktorama jsme si v řádcích popojížděli sami (což byla docela zábava, protože některé traktory patří spíše do muzea), poté co jsme naplnili oba biny, nám traktorista valník odvezl a nazpátek nám ho přivezl zase prázdný. Za bin jsme dostávali 24 NZD. Sbírali jsme do stejných begů které jsme už měli na jablkách. Se zelenými kiwi se nemusí člověk moc mazlit protože při sběru jsou tvrdé jak šutr a tak je zhruba z 40 centimetrů můžete do begu pouštět. Zlaté kiwi jsou daleko náchylnější na modřiny a mají i dost tvrdou špičku a tak jsme je zbírali na hodinovou mzdu a opatrně pokládali do begu. Zlaté kiwi stromy jsou roztažené do stropu, takže je máte všechny nad hlavou. Kdežto většina zelených stromů je tvarovaných do oblouku, což znamená že kiwi sbíráte i u země. Podívejte se na fotky a bude vám to hned jasné. Ale v poslední době se začíná i zelené kiwi dělat v podobě "stropu", což je výhodnější jak pro pikery tak i pro majitele, protože na stejné ploše nasbíráte o 30 procent víc kiwi a my jsme byli schopní každý udělat o tři biny za den víc. Většinou jsme ale sbírali v řádkách udělaných do oblouku a dělali jsme šest binů za den. Další problém je, že se kiwi ovoce nemůže sbírat když je po dešti a tak se nám stalo, že jsme třeba tři dny v kuse nemohli jít do práce. Nazávěr jsme si ještě na tři dny vyzkoušeli práci v packhousu, kde se zrovna balili kiwi do evropy a tak třeba až si budete kupovat kiwi, bude od nás nasbírané a zabalené :)

Golden kiwi, "strop"

Jeden z novějších traktorů.

Tak takhle jsme většinou pracovali.

Ke konci sezóny je ráno už pořádná zima.

Kiwi kiwi

Jablková sezóna pro nás už skončila, ale aby jsme nevyšli ze cviku ještě si tu na měsíc střihnem pikování kiwi. Začali jsme před dvěma dny a je to mazec :) Zatím co sběr jablek, bych pojmenoval během na dlouhou trať, sběr kiwi je jak sprint na dlouhé trati. Sbírá se ve skupině po čtyřech lidech a přes počáteční problémy kdy jsme pracovali s dvěma mladýma klukama, kteří jsou tak trochu hmm hlupý, se náš tým myslím docela povedl. Pracuje s náma jeden kiwi kluk a staší islander. A snad to tak zůstane až do konce. Určitě vám vyfotíme jak probíhá sběr a pokud nebudu líný tak vám nahraji fotky z jablek. Jinak se máme dobře snad už teď začneme i něco spořit. Tešíme se plnému zdravý a problémy se nám zatím vyhýbají. Moc na vás myslíme a nebojte se zachvíli se vrátíme domů (v září :)

Nechce se vám šlapat?

Pokud vás na kole nebaví šlapat, postavte si motorové kolo. Motor ze sekačky a troška umu a výsledek můžete vidět sami.