Na cestě do Taupa

V úterý ráno balíme svoje věci do auta, loučíme se s Liz a jejími dětmi a hurá na cestu směr jih. Po zélandě se řítíme po kvalitních silnicích. Asfalt tu je většinou hrubší, ale díru tu skoro nepotkáte (viděl jsem za těch 500 km co jsme najeli asi jednu). Mimo vesnice je tu stejně jako na dálnicích stovka, ve vesnicích padesátka a limity se tu dodržují. Co mě zaujalo, řidiči tu na normální silnici se zatáčkami vždy jedou ve svém pruhu, čárou prostě nepřejedou a tak se nemusíte bát, že vás někdo sejme v protisměru. Děláme si trošku zajíždku a navštěvujem Hot water beach, což jak název napovídá je pláž kde si dvě hodiny před přílivem a dvě hodiny po přílivu, lopatou vyhrabete díru do země a ze spodu vám vytéká horká voda dosahující teploty kolem 65 stupňu celsia. My lopatu nemáme a už je docela pozdě, takže příliv zaplavuje pláž, tak jsme si to moc neužili, ale třeba se ttu stavíme za rok cestou nazpátek. Večer dorážíme do Bay of Plenty, což je vyhlášená surfařská oblast, poprvé spíme v autě. Ráno se jdeme podívat po pláži, já vyběhávám na místní vyvřelý kopec. A pokračujeme do Rotoruy. Cestou se stavujeme v Humarana spring, což je nádherné, trošku zapomenuté místo, kde jdete asi patnáct minut kolem říčky až k místu kde vyvěrá z hloubky 15 metrů pramen. Podívat se jak to vypadá můžete tady. Po té pokračujeme přímo do Rotoruy, kde navštěvujeme místní vulkanický park, kde to bublá a smrdí sírou. Fotky tady. Z Rotoruy jedeme do Taupa a navštěvujeme tu jednu hostitelskou rodinu, nabízejí nám přespání a tak možnost spát v posteli a vysprchovat se, rádi přijímáme. Před Taupem ještě nachvíli stavíme u vyhlášeného vodopádu Huka falls a to je zatím vše. Dobrou noc, vám hezké odpoledne.

Bay of PlentyRotoruaHuka falls

Auckland

Tady pár fotek z letadla, linux všude, ta zelená mušle byla dezert, dala se jíst, ale jako jediný z Čechů jsem jí jedl já :)
Máme auto, ale ještě jsem ho nevyfotil, je to Subaru Legacy, rok 95, kombík v automatu, v zelené barvě. Vevnitř jak nový, najeto 194 tisíc, za cca 30 tis. Kč. Fotky budou příště. Něco o Aucklandu a rodině Liz taktéž, zatím jen pár fotek kolem Skytoweru, a holčičky Pippa, Holy a malý Ben u kamarádky Liz, kde bydlíme. Zítra už ale budeme směřovat na jižní ostrov. Fotky tady.

Směr Auckland

Pokračujeme v cestě dál, trošku neklidným letem do Austrálie, Brisbane. Letí se přes noc, tak většinu času spím na dvojsedačce, přeci jenom jsme utahaní z chození po Taipei. V Brisbane procházíme kontrolou a jelikož nejsme odbavení až na Nový Zéland, musíme si vyřídit letenky, což se ukazuje jako menší problém, jelikož nám slečna za přepážkou oznamuje, že nemají zaplacené letenky od naší společnosti (z Austrálie na Zéland letíme s Air New Zealand). Po půl hodině, se ale vše povedlo a tak jsme mohli plánovaným letem odletět na Zéland. Po přistání v Aucklandu, procházíme imigračním, přiznáváme, že máme pohorky a tak musíme na kontrolu a případnou desinfikaci. Ta ale neproběhla, jelikož po rozbalení našeho zavazadla slečna zkoukla čisté podrážky našich pohorek a poslala nás na poslední rentgenovou kontrolu, která byla v pořádku a tak už jen projít skleněnými dveřmi a jsme v v příletové hale. Tady na nás čeká Liz (kamarádka od Marťi) a u které teď budeme chvíli bydlet, než koupíme auto. Čistého času jsme v letadle strávili kolem 27 hodin, měli jsme čtyři starty a přistání, šest kontrol a cestovali v součtu tři a půl dne. Mě se hlavně líbili starty, je to super pocit, když „sešlápnou pedál“ a letadlo vyrazí po dráze a nabírá rychlost na odlepení se od země. Dneska jsme si zařídili bankovní konta a telefonní karty a zítra jdeme na trh z auty, podívat se co se dá sehnat.

Taiwan, Taipei

Vzhledem k změně našeho letu jsme mohli strávit krásný den a půl v Taipei. Na noc jsme byli ubytovaní v pěti hvězdičkovém hotelu se snídaní asi 40 minut vlakem od centra. Večer jsme se šli projít v okolí hotelu do jedné z rušných ulic, dali si místní knedlíčky a šli spokojeně spát. Dnes jsme vyrazili do Taipei, odmítli jsme nabízený výlet autobusem z letiště a vydali se do města na vlastní pěst. Z hotelu taxíkem na nádraží, pak vlakem na hlavní nádraží v Taipei a pak částečně pěšky, částečně metrem po městě. Navštívili Baoan temple a největší budovu na Taiwanu "101". Prolezli plno uliček a ulic a mohli tak trošku poznat místní život. Všude se tu jezdí na skůtrech, je jich tu fakt hodně, normální motorku skoro nepotkáte, ale viděl jsem tu prodejnu Ducati :) Samozřejmě žádná prosklená honosná prodejna, ale pěkně v zástavbě otevřená místnost na ulici o rozměrech tak 5x12 metrů :) a Tak je to skoro se vším, včetně zubaře (ten má teda i skleněnou výlohu :) Snad jen kolem 101 je více místa, jinak je to tu vše nahňácené. Všude klimatizace, protože když tu vylezete ven, tak je sice přijatelných třicet stupňů, ale je tu velká vlhkost, tak jste hned opocení. Eletrika natažená venkem, žádné odpatkové koše, popeláři vyhrávají jak u nás family frost a k nim se zbíhají lidé s odpadky, úlet. Jinak zvuky v metru při zavírání dveří, jsou branou do psychiatrické léčebny, nevím jak to můžou místní dávat každý den. Prostě je to trošku něco jiného než u nás ale dá se, vše bylo v pohodě a připadá mě, že u nás by takový chaos nikdy nefungoval, by jsme se sežrali. Jinak určitě se na Taiwan vyplatí zajet na delší dobu, protože tu mají i pěknou přírodu, kterou jsme vyděli bohužel jen na obrázcích na letišti a v metru. A taky to není z Čech taková dálka :) My teď míříme do Astrálie ale jen na přestup, takže přístě už z nového zélandu. Konec.

Galerie tady.

3DH Cup Hejnice 2008

Před blížícím se odjezdem na Nový Zéland, s naraženým ramenem a už bez kola, jsem se vydal na předalekou cestu do Hejnic. Páteční exhibici jsem bohužel musel oželet a tak jsem dorazil až na sobotní sjezd v rámci 3zdechnikapu .Celý tenhle seriál zaručuje jistou míru nebezpečí na trati, ticho v řadách přihlížejících a když občas někdo zaječí, závodníci z toho mají takový šok, že většinou berou do zaječích. Jednoduše řečeno spadnou. Dozajista se tu dočkáte i s problémy s časomírou. Ta se sice od dob kuchyňských hodin, přes "krátkodrát" , posunula do stavu bezdrátu, leč prostě je něco špatně. To v Hejnicích nevadilo jelikož tu byla poněkud slabší účast závodů chtivích individuí. Celkově se tak program moc nenátáh i když se čekalo na příjezd sanitky, když se jeden závodník natáh. Počasí po propršené noci nezlobilo a bylo i sluníčko, trať vysychala, v místním stánku jste si mohli koupit domácí koláč, nebo si zasoutěžit na dětském dnu, takzvaně co víc si přát. Já osobně jsem první jízdu zkoušel něco nafotit a když už mě to přestalo bavit, předal sem foťák Martince a ujal se povzbuzování. Našli se jedinci kteří to nesli nelibě, leč můj osobní názor je, že aspoň závodníky naučím psychické odolnosti, která se jim ve světovém poháru určitě bude hodit :). Minimálně tedy panu RB :) Byla to taková hezká vzpomínka na staré dobré časy, moc moc jsem si to užil. Výsledky někde budou nebo je odkoukejte z fotogalerie kterou naleznete tady. Pravděpodobně se uvidíme i na Bouřňáku kde si přivezu podporu v podobě kravího zvonu, známého třeba z Božáku 2006. Fanouškům zdar, ZDAR.

Elteq Downtown, Jablonec nad Nisou

Po dlouhé době jít na kolo, zazávodit si a ještě když je to tak blízko, to se prostě neodmítá. Závod středem Jablonce sliboval zajímavou trať, pořádné pricemoney a taky trošku té propagace bajků, přeci jenom do lesa tolik normálních lidí nechodí. V pátek večer před závodem jsme se s Marťou byli podívat co na mě v sobotu čeká, kluci zrovna plácali horní skok přes silnici, kterou pravděpodobně nikdo nepřeletěl, jako další byla překážka byla ohrádka s dlažebními kostkami zasypanými troškou hlíny. Po té následuje asi nejzábavnější překážka, dřevěný wallride s hliněným náskokem a dopadem. Na hlavní atrakci jsme si chvíli počkali na terase restaurace za pomoci vínka a dvou piv. Dočkali jsme se k velké hromadě hlíny přijíždí tatro-man a parkuje tak že vzniká náskok do korby nákláďáku a přes sajtnu ven do dřevěného dopadu. následovala hamtačka ulicí kolem laviček a lampy a finální sjezd na autobusák po dlouuhých schodek s několika odpočívadly a seskok do cíle přes travnatý břeh a zídku. To vše se vešlo do časů kolem minuty a tak to byla docela střelba. Za náš supertruper team z Jestědu dorazil i Tandlis. Samozřejmě nemohla chybět mediálně-bulvárně-provařená-postava Čárys, který po vlně kritiky na webu se raději přihlásil do kategorie elite, přeci jenom by mu mohl někdo vyčíst pokud by si náhodou odvezl nějaké ty peníze za výhru. Nám s Tandlisem o nic takového nejde, ale nejsme žádný másla a tak jsme v elitě taky. Že na nikoho z nás žádné peníze nezbudou, bylo jasné po přečtení startovní listiny s tlupou frrrkrosových jezdců, kteří hamtali opravdu všude. Organizace se táhla a tak na tréning moc času nebylo, za to jsme se mohli podívat na pár svatebčanů nechápavě hledících co to je na náměstí za brajgl. Pořád se něco zavíralo, opravovalo, dohadovalo. Start první jízdy byl posunut o skoro tři hodiny ale naštěstí to nikdo nehrotil, přeci jenom po dnech kdy pořád pršelo se počasí umoudřilo a tak se dali vesele chytat lelci. Proběhl i dirtový jam s jabloneckými diktátory a občas to nebylo málo. Ok, čas se nachýlil k mému prvnímu startu a po menší sranda vložce na startu od Gaspiho, vyrážím s patřičným nasazením na trať, vše v pohodě až do seskoku z manu, kde to solidně píchám na dopad předním kolem, ale odjíždím to, mávám na diváky, přeci jenom to je show a to se najdou i jiní střeci kteří baví davy :). Do cíle přijíždím s minimálním náskokem na Tandlise který jako jediný eliteman man vynechává:) Druhá jída už je na čistotu a tak ztoho mám lepší pocit bohužel výsledky neznám. Koukáme ještě na zbytek jezdců a na schodech nám jeden z frkrosařů ukazuje jak se to dělat nemá, naštěstí po chvilce se docela oklepal, tak to snad bude v pohodě. Čárys raději zavřel oči aby to prý pak neměl v hlavě, pha. Z vyhlášení je asi nejšťasnější Luďan z Turnova, prý těch pět litrů nejenom prochlastá ale i prohulí :) Večer ještě zavítáme na pohřební afterparty s Hazydecay, kde tančí krom posledních písniček, tři typy a i ostatních přísedících je v klubu na Rampě pomálu, škoda a kluci se tak snažili. Co říci závěrem, i přes mouchy se určitě organizátoři poučili a tak doufám, že uspořádají i další ročník ještě větší a lepší.

Pár fotek tady.
A tady Čárysův pád v tréninku. Když už jsme u těch odkazů :)

Moje fotka je převzatá z fotoalba zde.

Stab na prodej

Prodáno. ať to jezdí.....

Fotky mého bývalého staba ZDE.