Cape Byron, nejvýchodnější místo Austrálie
Po Carnavor Gorge pokračujeme dále na jih do Glass House Mountains. Jsou to nádherné skalní útvary a na většinu z nich se dá vyjít, popřípadně vyšplhat. Cesta na Mt Tibrogargan už je skoro lezení na což nás odkázali i v místním informačním středisku na otázku kde je v okolí rock climbing. Z internetu jsme už dopředu věděli že se tu lézt dá, ale bohužel naše bláhová myšlenka na nějakého papírového průvodce vzala záhy zasvé. Nakonec jsme se ale probojovali k adrese na web, kde jsou všechny cesty popsané, ale bohužel bez obrázků a tak se z hledání lezení stala bojovka a procházení místní buší.
Nakonec jsme našli velké houby a tak nasedáme do auta a jedeme směr Surfers Paradise (Gold Coast, jižně od Brisbane). Z ospalé vesničky se postupem času stalo ultradrahé letovisko a tak se tu jen procházíme večer po hlavní třídě.
Další den v podstatě proflákáme cestováním a koukáním na serfaře, ale hned další den dorážíme do Cof Harbor, kde jsme se vydali na velryby. Po doporučení od staršího australského páru se vydáváme na moře na malém katamaranu od společnosti Pacific Explorer. Tak akorát aby nás neobtěžovalo dalších 130 lidí jako u druhé společnosti, ale jen maximálně 23. Po hodině plavby to už vypadalo, že na velryby asi nenarazíme, ale štěstí se na nás usmálo a viděli jsme velryb hned několik. A to i přímo za zádí naší lodi, tak padesát metrů daleko. Je vlastně to taková hra na skovávanou, protože velryby se po chvilce ponoří a zmizí na dlouhých pět minut, takže vás nechají v očekávání kde se zase vynoří. Vše krásné, ale musí skončit a tak po další hodině a půl obracíme loď a vydáváme se na cestu nazpátek. Zážitek to ale byl parádní, pokud se někdy dostanete do Coff H. určitě neváhejte a jeďte taky.
Opouštíme Coff Harbour a po sedmistech kilometrech dále na jih na nás čekalo Sydney, náš nejjižnější bod kam jsme v Austrálii zavítali. Málem bych ale zapoměl.. Marťi sen vidět koalu v přírodě se vyplňuje a to když projíždíme křižovatku osvětlenou jednou lampou a pod lampou sedí na silnici malá koala. Otáčíme zastavujeme, ale koala se ani nehne. Za námi se objevují další auta bojím se o koalu ale i o nás a tak odjíždíme, ale znovu se otáčíme, koala pořád na stejním místě, ale naštěstí zastavují i ostatní lidi a nastává záchranná akce. Přes koalu hází jeden týpek svojí mikinu a odnáší jí na levý kraj silnice. Koale se ale nalevo nelíbí a překvapuje na zvíře, které tráví 20 hodin ze dne spánkem, díky pomalému metabolismu, sprintem přes silnici, málem pod kola rozjetého náklaďáku. Koala už je tak mimo že se pokouší vylézt na lampu a tak se ozývá do okolí jen zvuk drápů zarývajících se do kovu. Znovu musí přijít týpek s mikinou a koalu odnáší přímo do lesa, kde koala konečně nachází strom a vydrápe se na něj. Mise splněna.
Druhý den dorážíme do Manly, jedné se severních částí Sydney, kupujeme si denní jízdenky na ferry a busy a vydáváme se lodí směrem.... ano proslavené Opeře. Ferry terminál s ní přímo sousedí a po cestě z Manly proplouváme přímo kolem Opery. Počasí je zatažené a k večeru začíná pršet. Nemáme žádný plán a tak skáčeme na další ferry, která míří k Aquarium, cestou podplouváme další místní ikonu most Sydney Harbour bridge. Cestou nazpátek už za solidního deště zastavujeme na jedné z opuštěných zastávek přímo naproti mostu a opeře a děláme pro mě skoro první noční fotky. Na které se ostatně můžete podívat taky. Ještě jednou jdeme k opeře, všude spousta lidí. Od další procházky po městě nás odrazujeneustávající déšť a tak vypouštíme náš plán vydat se do národního parku Blue Mountains a odjíždíme ze Sydney na zpáteční cestu do Brisbane. Zbývají nám už jen tři dny na které máme pronajaté auto a tak chceme konečne zkusit jaké, že je to serfování.
Jeden den zase trávíme jen v autě a polykáme kilometry abychom se dostali do Byron Bay, nejvýchodnějšího místa Austrálie, kde trávíme dva dny pokusy o serfování a užíváme si sluníčka a válení na pláži i přes to, že je tu vlastně pořád zima. Kdo by si myslel, že serfování je hračka, je na omylu a jen chytnout vlnu není úplně nejsnažší. A potom se postavit na serf a jet to už si žádá trochu cviku. Ale co, mě osobně to bavilo i tak a rozhodně chápu proč je to v Autrálii sport No. 1 a proč tu každý kdo žije u moře má na střeše auta prkno. Jezdí tu opravdu každý, maminky, babičky, nabušení mladíci i pánové se všemi vlasy šedivými. Pokud bude příležitost určitě jdu do toho znovu.
Dnes jsme vrátili v Brisbane auto a tak máme o starost méně. Austrálie nás mile překvapila nádhernou přírodou a zvířenou. Už méně cenami všeho a tak ani nechci vědět na kolik nás tady ten měsíc vyšel. A to co jsme měli půjčené auto jsme spali v kempu jen jednou. Co je v austrálii tragické jsou informační střediska a většinou se v nich nic kloudného nedozvíte. Korunu tomu nasadilo ičko v Brisbane, kdy na otázku kde najít nějaké levné ubytování se nám dostalo odpovědi, že tady nic levného není....Nakonec jsme si sami našli backpacker za 69 AUD na noc (double room). Máme v Austrálii už jen tři dny do odletu do Thajska, což bude zase něco nového.
